Již popáté se naše škola zapojila do projektu Příběhy našich sousedů organizace Paměť národa. Letos studenti druhého ročníku Eliška Křenová, Pavlína Larvová, Sonja Prochásková, Anežka Purkartová, Štěpán Blažek a Vojtěch Purkart zpracovali příběh pana Břetislava Kristy z Mezí. Vyprávěl nám smutný příběh z konce války, kdy Mezím procházel pochod smrti. S blížící se frontou nacisté vyháněli vězně z koncentračních táborů, chtěli zakrýt stopy po hrůzách, které se tam odehrávaly. Mnoho z vězňů tyto pochody nepřežilo. Kolem Mezí procházel pochod žen z koncentračního tábora Ravensbrück. Několik z nich se pokusilo uprchnout. Útěk se podařil jen třem, zbylých pět až sedm dozorci v lese ubili. Uprchlým ženám, spíš děvčatům – nebylo jim ani dvacet, pomohla právě rodina Kristových a ty, které nepřežily, jsou pochovány v lese. Tím ale příběh nekončí. Těla byla velice nedbale zaházena větvemi a když je obyvatelé Mezí po půl roce našli, museli je důstojně pohřbít holýma rukama místní Němci před tím, než šli do odsunu….
Každý rok se 8. května u hrobu koná pamětní akce, ale cesta k němu nebyla několik let udržována. Proto se studenti druhého ročníku rozhodli v rámci Dne dobra v rámci Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu DofE cestu vlastními silami obnovit. Rádi bychom, aby se příběh žen a místo jejich posledního odpočinku dostalo více do povědomí veřejnosti. Ve válečném hrobě u Mezí neleží žádní hrdinové ani vojáci, jsou tam pochovány zcela neznámé obyčejné ženy, které ale někomu někde musely moc chybět.