Oznamujeme široké veřejnosti, kolegyním, kolegům a bývalým žákům smutnou zprávu. Ve věku nedožitých 84 let zesnul bývalý prof. plaského gymnázia pan Mgr. Zdeněk Sadílek.
Vzpomínka ze školního almanachu k 50. výročí plaského gymnázia (1954 – 2004)
POJĎTE KE MNĚ, OBKLOPTE MĚ VŠICHNI, POJĎTE SI VŠICHNI VYSLECHNOUT MÉ SLOVO …
Byl jsem vybídnut, abych na omezeném počtu řádků napsal pár vzpomínek. Nejlépe, kdyby to bylo něco veselého. Kterou vzpomínku vybrat, z kterého období? Třeba tu …
Jak Šafránková přejela traktorem nohu paní profesorce?
Jak kluci při oslavě porazili v Číhané v hospodě kamna?
Jak poslední úsek výletu v Nízkých Tatrách musel kolega Škop nést Janu a jejích 50 kg živé váhy na svých zádech?
Jak před maturitou Helena a Dana lítaly v tom dvě?
Jak kamarádi učili Stehlíka používat sprostá slova?
Jak Sergej, Venca a Béďa vstoupili třemi různými vodotrysky zápisem do třídní kroniky?
Kterou z těchto mnoha příhod vybrat, z kterého období mých 47 let služby? Které z nich dát přednost, kterou odsunout? Cožpak to, co bylo denním chlebem, jako výklad učiva, zkoušení, písemka, pokus, exkurze, výlet, brigáda, jednání s rodiči, domluvy o řešení přestupků, bylo méně důležité? Kterou z těchto tříd a kolektivů vyzdvihnout, kterého studenta vyjmenovat, kterého opomenout a mít jej za méně důležitého? Vždyť mnohý z těch studentů, který byl ohodnocen prospěchem dostatečně, se „nadřel“ víc než chvalitebný. Záleželo na intelektu studenta, jeho vztahu k předmětu, píli, zaměření, podmínkách ke studiu (rodina, dojíždění), ale i na osobnosti učitele, který studenta zaujal, nebo si navzájem nepadli do oka. V jednom z otištěných vyznání můžeme zde v almanachu číst jména vzorných a úspěšných studentů. I já bych mohl uvést stovku dalších jmen, která jsou právem provázená akademickými hodnostmi a tituly, ale pod podmínkou, že by mně bylo dovoleno uvést stovky dalších, kteří se v životě uplatnili jako živitelé rodin, starostlivé mámy svých dětí, anebo těch, kteří jako já jsou už v důchodu a některým z nich je dovoleno starat se a těšit ze svých vnoučat. Který ze studentů plaského gymnázia je právě ten důležitější? Kdo to v tu chvíli ví?
Teprve s přibývajícími léty jsem si uvědomoval, že mít svého studenta rád znamená obejmout jej i s tím, co na něm tak rádi nemáme. Šrámkův Jan Ratkin měl rád svého strýce, protože strýc chápal problémy jeho mládí. Dovedl jsem i já pochopit duši mých dětí – studentů? Abyste věděli – já jsem děti měl a mám. Mám jich tisíce … Pokud některé z mých dětí – studentů má pochybnost, zda je to on, kterého symbolicky i fakticky objímám, ať se snaží najít své jméno v přiloženém seznamu tohoto almanachu.
Na motivy krátkého románu Jamese Hiltona Sbohem, pane profesore zavzpomínal na „veselé“ příhody
Mgr. Zdeněk Sadílek, emeritní profesor plaského gymnázia
Zdroj článku: Pojďte ke mně, obklopte mě všichni, pojďte si všichni vyslechnout mé slovo… Almanach 1954 – 2004: 50. výročí záložení školy – Gymnázium Plasy. Gymnázium Plasy, 2005, (1.), 23.