Dnes, 24. 2. 2023 je to právě rok, kdy vojska Ruské federace napadla Ukrajinu. Žáci a učitelé Gymnázia a SOŠ, Plasy si tuto událost připomněli krátkým rozhlasovým pásmem s názvem Ukrajinská chvilka po roce…Se svými příspěvky vystoupili žáci Kateryna Krasnikova, Ihor Ternovoi, Alžběta Bartůšková a předseda Studentské rady František Moc.
Hezké dopoledne
Jsme s vámi už rok.
Chceme poděkovat České republice za bezpečí,
přijali nás v těžké chvíli a dali nám druhou naději na život.
máte velké množství starostlivých a laskavých lidí.
Děkujeme vám moc!
Kateryna Krasnikova, žákyně 1. ročníku gymnázia
доброго ранку
Ми з вами вже рік.
Ми хочемо подякувати Чехії за безпеку,
вони прийняли нас у важкий час і дали другу надію на життя.
у вас велика кількість турботливих і добрих людей.
Велике дякуємо вам!
Ihor Ternovoi, žák 3. ročníku gymnázia
Nezapomínejme
Právě jsme slyšeli hovořit naše ukrajinské spolužáky, kteří k nám promluvili svým rodným jazykem. Troufám si říci, že za tu dobu, co jsou zde mezi námi, jsme je přijali do svých tříd a stali se z nich naši kamarádi. K utvoření přátelství ale nestačí týden, ani měsíc. Trvá to mnohem déle. My jsme však času měli více než dostatek. Je tomu totiž už rok od chvíle, kdy jsme se probudili do dne, který otřásl základy naší společnosti.
Nastal den, kdy se celému světu na pár chvil zastavila srdce. Ocitli jsme se v novém světě, ve světě, ve kterém není uznáváno mezinárodní právo, úmluvy, svrchovanost suverénních států a, jak se později ukázalo, není dodržována ani Listina základních lidských práv a svobod. Ozbrojené jednotky Ruské federace nelegálně překročily hranice Ukrajiny. Započaly tak to, co dnes známe jako Ruskou invazi na Ukrajině.
Rád bych Vám připomněl, jak je důležité nezapomínat na naše slovanské bratry a sestry, kteří se nevzdávají a den za dnem bojují za to, co jim právem náleží, byť je jejich nepřítel v početní převaze. Nebojují ale jen za sebe, bojují také za demokratické hodnoty, na kterých stojí základy západní společnosti. Proto máme povinnost jim v tomto boji pomáhat. Ve 21. století nesmíme tolerovat porušování mezinárodního práva a musíme dát jasně najevo, že na západě pro diktátory a tyrany není místo.
Jménem studentské rady, a tím pádem také jménem všech studentů Gymnázia Plasy děkuji statečným obráncům Ukrajiny, obráncům našich západních hodnot. Слава Україні.
František Moc, předseda studentské rady gymnázia
To, co se děje není v pořádku. Tak začínala před rokem myšlenka osmnáctileté dívky z malé vesnice, daleko od všeho. Daleko od místa, kde vše začalo. Ráda by dnes, po roce napsala, že tam to také skončilo, jenže by lhala sama sobě. A to nikdy nechtěla. Musí si přiznat, stejně jako další miliony lidských duší, že to, co se děje, nekončí a jen tak nebude. Protože člověk posedlý svou vlastní vizí nového světa, vizí nejvyšší ideje, se nenechá zastavit. Nevidí, jak se lidé drží za ruce, jak chtějí zkoušet bojovat všemi svými silami, nejen těmi fyzickými. Pozoruje jen sám sebe. Je ochoten udělat cokoliv pro to, aby získal vše. Vše, po čem toužil. Říká se ti diktátor, agresor, tyran, absolutistický vládce… Ale všichni víme, že za tím vším jsi také jen obyčejný člověk. Člověk, který má strach. Nedokážeš ho v sobě zazdít. Báli jsme se tě. Doopravdy jsi na pár minut dokázal vzbudit pocit, že jsme beznadějné, malé ovečky, co se ti podvolí. Jenže jsi nevěděl, že pod hustou vlnou se ukrývá něco, čemu se tady u nás říká LVÍ SRDCE. Udatné, bijící pro spravedlnost a odhodlané bojovat za své království. Také jsme tu jednoho takového měli. Snažil se naše lvy zkrotit, zavřít do klecí a umučit je, udělat z nich hloupé stádo, ale dokázali jsme, že srdce české, srdce lví, pravdivé a upřímné jest. Přijali jsme mezi sebe ty, kteří se rozhodli uniknout tvému cíli získat to, co ti nepatří a zjistili, že jejich srdce bijí stejně. Jsme Slované, kdysi jsme byli jedním národem, pouze jazykem se trochu lišíme, ale společně tvoříme jeden celek. Celek udatného národa, který se nevzdává. Nepokloní se ti. Neskloní své hlavy před tvou sobeckostí a umíněností.
Nerozdělil jsi nás. Utvořili jsme jeden celek, potvrzující, že držíme svět pohromadě. Že jsme „jedno“. Několik tisíc srdcí spojených do jednoho.
Alžběta Bartůšková, žákyně oktávy gymnázia